Proč Blog?

Proč Blog? Přišlo mi to jako jednoduchá forma, jak být v kontaktu se všemi blízkými a známými. Tak hlavně pište komentáře a dotazy...pokusím se reagovat podle možností.

středa 17. srpna 2011

Poslední den v Ugandě

Cestování s mým taťkou a ségrou bylo naprosto super. Procestovali jsme pořádný kus Ugandy, viděli krásné místa. Byl to zážitek k nezaplacení.
A nachýlil se čas loučení...jak v mé jedné oblíbené písničce Přicházíme a Odcházíme... A o tom je celý život. Důležité je, co si odnášíme. Já si odnáším neuvěřitelné množství zážitků a zkušeností. Spoustu kontaktů a nových přátel, od kterých se mi těžko odjíždí!
Malá ochutnávka z cestování a loučení
















pondělí 1. srpna 2011

Nádherná Uganda

Malárie je za mnou a v plné síle už začínám druhý týden...
Minulý týden jsem uzavírala výuku na Technickém učilišti Sv. Karla Lwangy a více méně i na základní škole Sv. Jana Nepomuckého v Kitule.
Učila jsem jednoho kamaráda pracovat na počítači a navštívila jeho rodinu. Bylo to moc obohacující. Má krásnou přítelkyni a úplně úžasné miminko, které jsem včera koupala. A s jeho přítelkyní jsme připravovali večeři. Bylo to moc fajn. Je to nádherná ugandská rodina.
Stále se mne všichni ptají, kdy se vrátím a zda zde budu pracovat...? Čím dál tím více se mi chce, někam schovat a zůstat zde :) Ale vrátit bych se sem vážně moc chtěla, protože je to úžasné prostředí a lidé. Mají náročný tvrdý život a zároveň moc krásný. Uganda je neuvěřitelně nádherná, přátelská a milá země plná krásných lidí. Hodně Afričanů by si mne chtělo nejlépe hned vzít, ale i Evropané se kterými se zde setkávám. Njn je to trošku sranda. Ale má to své výhody, učí mne to tvrdě říkat NE. Ne nejdu s Tebou na rande / na výlet, Ne na rodinu nespěchám, Ne do manželství se neženu. Nejdříve musím dokončit školu... :)
Včera jsem jela místním Mattatu autobusem z Kampaly do Buikwe a jela jsem s jedním ze svých studentů. Bylo to moc fajn, chválil výuku. Což jsem od něj zrovna moc nečekala, je to student, který se nebojí říkat věci na rovinu a na tvrdo. Je bystrý, ale moc se mu nechtělo pracovat v hodinách. Tak mne včera mile překvapil :)
Jinak dnes přiletí moje segruška Míša a taťka. Jsem moc zvědavá, jak se jim zde bude líbit a co na to budou říkat. Chci jim ukázat prostředí, kde jsem dennodenně působila a učila. Ukázat oblíbená místa v Jinji, Buwumu, útesy v Busagasi. A pak budeme asi cestovat po Ugandě.

středa 20. července 2011

Rafty, Malárie

V poslední době se mi nechtělo nic psát a jen tak být.
Dalších čtrnáct dní bylo moc pěkných, chodila jsem do škol, učila, trávila čas se svojí spolubydlící, holkami doktorkami a dobrovolníky. Byli jsme na výletě v Mabira forestu, v Jinji. Tento víkend jsme byli na raftech. Úžasný zážitek raftování na Nilu. Jedinečné a neopakovatelné. Pořádně jsme si to užili, příjemná změna a psychohygiena. Úplné vypnutí a odpočinek. V neděli jsme byli pozváni od nových dobrovolníků mediků v nemocnici na bramboráky, což bylo také moc fajn. Rafty tvrořila posátka pěti dobrovolníku z ČR dále naše vznešená a skvělá doktorka Barča ze Slovenska, Sierra a Luke z USA, jedna slečana z Německa a náš průvodce a kormydelník Ibrahim jinak zvaný Zebra z Ugany, který se před několika dny vrátil z Keni.
Odvážlivci. Nevědí do čeho jdou...
No a tady jedna z prvních peřejí a už jsou všichni ve vodě :)
Ale rychle se otřepali. Chopili se toho se ctí
a dále neohroženě sjíždějí světoznámý NIL.
Po krásném víkendu přišela Malárie
V pondělí ráno jsem učila v Malongwe angličtinu, došla jsem na Kitulu a začalo se mi pomalu a jistě dělat špatně. No každopádně jsem chtěla odučit angličtinu v P4. Ale bylo to čím dál tím horší. Po hodině jsem si zavolala odvoz, místní boda boda. A v nemocnici si nechala dělat testy na Malárii, první byl negativní, při druhém našli dva parazity. Šla jsem za Zuzkou doktorkou na General ward. Zuzka je ze Slovenska a jsme dobré kamarádky. Ta mi předepsala Coarten lék na Malárii. Měla jsem typické příznaky, neměla jsem chuť k jídlu, vysokou teplotu, zimnici, slabost. Teplota se postupně zvyšovala až na 42, což jsem nikdy neměla. A to jsem celou dobu brala Paralen 500 po šesti hodinách na snížení teploty a přesto jsem teplotu měla hodně vysokou a dlouhou dobu. Většinou když jsem nemocná teplotu nemívám, ale Malárie je Malárie :) Dostala jsem silný vodnatý průjem a stále lítala na záchod a první noc mi přišla každá hodina dlouhá, jak celá noc. Stále jsem hodně spala a hodně spím. Druhá noc už byla lepší. Teď se snažím něco málo jíst, pít, protože jsem dehydratovaná. A odpočívat. Moc pěkně se o mne stará moje spolubydlící Míša a holky doktorky, které za mnou každý den chodí na návštěvu a vaří mi výborné zeleninové polévky, kterým, i přesto že nemám moc chuť k jídlu, nelze odolat. A Miška kvůli mne začala také vařit. Tak se o mne všichni moc hezky starají. Myslím, že budu ještě raději pár dní ležet, abych to nepodcenila a pořádně si odpočinula.

středa 29. června 2011

Zamyšlení nad časem

Minulý týden v úterý jsem byla na Mši svaté v kapli v areálu nemocnice. Otec Kizito, mladý místní farář, který mívá moc pěkné kázání a výborně mluví anglicky. Mluvil o tom, že se říká, že čas zahojí všechny rány... Ale že to není jen čas. Ale čas rovná se láska a ta je nejlepší lékař. Je důležité se pro ni rozhodnout a někdy poprosit i okolí o pomoc, podporu, modlitbu, popovídat si o problémech...což jsou první krůčky k vnitřnímu uzdravení.
Mně to přišlo moc obohacující, protože od malička slyším, že čas jsou peníze. A najednou si do toho dosadit, že čas je láska. Je prostě krásné a pravdivé. V našem evropském světě se stále ženeme kupředu a nežijeme (a nebo jen minimálně) přítomností. Moc příjemné to bylo dosazení i do mojí praxe a dobrovolné služby, že ten čas, který zde prožívám, učím a trávím je vlastně láska, kterou mohu lidem věnovat a předat. Což mi přijde klíčové. Můžete učit sebe lépe, ale pokud do toho nedáte srdce a opravdovou lásku není to takové, jaké by mohlo být :) Pak to obohacuje všechny a stojí to za to a dá se učit s velikým nadšením, trpělivostí, úspěchem :)
Jak se říká: "Chceš-li změnit svět, nejdříve musíš změnit sám sebe." Což je z mého pohledu a zkušenosti ověřená pravda a stále se můžeme měnit k lepšímu a růst kupředu....tak to přeji všem, co si přečtou a čtou tento blog ;) A samozřejmě i všem ostatním ;)

pondělí 27. června 2011

Konec června

Přede mnou je posledních pět týdnů práce a výuky na školách. Neuvěřitelně to zde utíká. 
Jak se zde mám? A jak se těším domů? 
Užívám si to zde na plno, plnými doušky a zároveň se mám domů na co těšit. Kamarádka bude mít svatbu, budu mít supervizi po praxi ve škole, těším se na sdílení dojmů a zážitků se spolužačkami, na přednášky, zkoušky, psaní Absolventské a Bakalářské práce. Prostě spousta pěkných věcí přede mnou.
Uganda je nádherná. Budu si odnášet spoustu krásných a jedinečných zážitků a zkušeností :) Bude to těžké loučení. Od prvních okamžiků tady jsem říkala, že se mi bude těžko odjíždět a asi to tak bude :)
Co podnikám o víkendech?
Tento víkend jsem byla s Jančou dobrovolnicí, s doktorkou Barčou a její kamarádkou Silvii na výletě. Byla to super sestava. Jely jsme na Sipi v pohoří Mount Elgon. Krajina a prostředí jako z ráje :) 
V pátek jsme dojely ubytovaly se do velmi pěkného a levného hotelu, kde výborně vařily. V sobotu jsme šly na krásnou tour po okolí s průvodcem. Navštívily jsme tři vodopády a prošly jsme se po okolí. Večer pozorovaly nádherný západ slunce s překrásnými výhledy na krajinu. A v neděli jsme šly na Mši svatou a potom na exkurzy výroby kávy. Poprvé v životě jsem si loupala, pražila a mlela ručně vlastní kávu a ještě k tomu po Africku. Nádhera, úplně úžasně to vonělo a chutnalo jedna báseň! Prostě lahoda :) Nejčastěji pěstují a zpracovávají Arabicu. Má jemnou chuť a vůni. Po cestě zpět jsme se stavily v Jinja Nile Resort, kde jsme si daly oběd a já jsem si byla zaplavat. Nádherný a konečně pořádně oddychový víkend. A s copánky už jsem byla plavat dvakrát a stále drží. Zkouším, co vydrží. V neděli večer na krásné zakončení víkendu jsme byla pozvána na grilování od doktorů ;)
Toto je pohled z našeho ubytování v Sipi.
Příprava kávy.

Jak probíhá práce na školách?
Na Technickém institutu Sv. Karla Lwangy v Malongwe.
  • Se studenty v anglickém jazyce procvičuji základní gramatiku, aby si více a důkladněji osvojili přítomný čas prostý a průběhový a též minulý čas. Procvičujeme společně čtení a konverzaci. Tématem, kterým se nyní zabýváme je Caritas Internacionalis. Pro studenty je toto téma přínosem z hlediska lepšího porozumění činnosti Arcidiecézní Charity Praha a programu Adopce na dálku, kterého jsou součástí. 
  • V hodinách počítačů procvičuji se studenty tvoření složek, ukládání dokumentů, tvoření tabulek, používání a porozumění funkcím v Microsoft Excel. Avšak zjišťuji a pociťuji, že práce s počítači je pro studenty nová a těžká. Počítače mají ve škole teprve půl roku. Proto se s nimi chci zaměřit v nadcházejících hodinách na procvičováni základních dovedností jako je kopírování, vkládání a vyjmutí textů, obrázků a tabulek.
Na základní škole Sv. Jana Nepomuckého v Kitule.
  • Pravidelně učím anglický jazyk v P4. Učila jsem i ve druhé a třetí třídě, kde pro děti bylo o dost náročnější, aby mi porozuměly. Je to pro ně složité, protože převážnou většinu času ve škole používají jejich místní jazyk, kterým je Luganda. 
  • Anglický jazyk, ve třídě P4, se snažím, co nejvíce vyučovat zábavnou formou her. Děti jsou velmi aktivní a moc rychle a dobře si pamatují nejen pravidla her, ale i novou gramatiku, slovosled vět, nová témata a nová slovíčka. Hodinu od hodiny na nich vidím velké pokroky, což je velmi příjemné. 
  • V P4 a P3 učím též výtvarnou výchovu, která je pro studenty velmi zábavná. Většina učitelů v Ugandě není zvyklá učit kreativním způsobem. Proto mívají výtvory dětí velikou odezvu i ze strany učitelů.
  • Na Kitule jsem minulý týden 20.6. – 24.6.2011 se studenty v P4 tvořila panenky a panáčky z roliček od toaletních papírů. K tvoření panenek a panáčku jsme použili též umělé již nepoužitelné vlasy „Braids“, které používají studentky na Technickému učilišti Malongwe při tvoření účesů. Tyto panenky a panáčky děti s velkým nadšením tvořily a pózovaly s vytvořenými díly při focení. K jejich radosti si je mohly nechat, pochlubit se a hrát si s nimi i doma.
Co dělám dalšího?
  • Fotím a píši reporty z nemocnice. Časem by se měly objevit i na webu nemocnice.
  • Pracuji na Absolventské a Bakalářské práci, s tím že jsem minulý týden uzavřela pročítání literatury a vytváření otázek. Udělala jsem pilotní průzkum a na základě něj přetransformovala otázky. A minulý týden jsem již začala dělat rozhovory a sbírat data. 
  • Připravuji workshop pro vedoucí pracovníky projektů, ředitelé škol, administrativní vedoucí nemocnice. Workshop bude na téma humanitární a rozvojová pomoc. Definice, rozdíly, spojitosti, aby se orientovali v základních pojmech. 
  • Také se musím pustit více do zpracováváni cílů praxe, na kterých jsem pracovala jen částečně a nezbylo na ně moc času.
  • Ještě učím plavat jednoho z řidičů Caritas. Je moc šikovný a hlavně vděčný, takže je to učení jedna radost ;)

sobota 11. června 2011

Dalších 14. dní v Ugandě

Za posledních čtrnáct dní se toho událo poměrně hodně.
Přeletěl k nám ředitel Arcidiecézní Charity Praha s asistentem, také vedoucí Rozvojového střediska a vedoucí zahraničního oddělení. Byla to moc příjemná návštěva a zpestření. Děti na základní škole v Kitule se během cca dvou hodin pod mým vedením a vedením jednoho z učitelů naučily písničku "Ráno, celý den andělé nademnou bdí." A opravdu mi přišly jako malí andílci. A české písničky v ugandském prostředí měly úspěch.
S dětmi v P4 často praktikuji školu hrou a rozděluji je do skupin a závodí, kdo dříve splní zadaný úkol či aktivitu. Tento týden jsem jim slíbila odměnu, tak jsem jim koupila voskovky, které jsme rovnou použily při výtvarné výchově ve středu. Děti jsou moc šikovné a moc se mi líbí jejich fantazie při tvoření a kreslení obrázků. Stále si pobrukují a zpívají české písničky a to umí jen dvě.
Také jsem tvořila čtyři obrázky s počasím pro děti z Nursery - něco jako naše školka/předškoláci. Jejich třída je součástí základní školy.
Byla jsem navštívit svoji adoptovanou holčičku na ostrově Buwuma. Jela jsem tam se sociálními pracovníky, když jeli platit školní poplatky a dávali dětem školní pomůcky (sešity...). Byl to dost silný zážitek, navštívili jsme její rodinu. Maminka jí umřela, tatínek je těžce nemocný a stará se o ni babička. Má to holčička dost těžké. A v některých školách v Ugandě se děti fyzicky trestají a to je i případ školy, kam chodí. Jsem si vědoma, že některé věci změnit nedokáži, ale co je v mích silách se pokusím udělat... modlit se za ni a dále ji podporovat při studiích. Jo holky spolubydlící moje, dala jsem ji svoje přívěšky, které jsem od vás dostala do Ugandy. Modrý křížek a vyřezanou holubičku - Ducha svatého.
Nanteza Teddy - moje adoptovaná holčička.
Jinak mi moc děkoval koordinátor sociálních pracovníků, že jsem ji navštívila, že je rád. Což byla ještě větší podsta pro mne, že mi to zprostředkovali a dovolili.
Na Buwumě jsem se na chvíli ujala dětí v Nursery, protože učitel šel řešit věci ohledně projektu se sociálními pracovníky. Bylo to výborné. Děti krásně opakovaly, co jsem jím říkala a učila je. Projely jsme abecedu, počítání do deseti, prsty na rukou, barvy a jednoduché slovíčka jako: dům, pomeranč, ryba, deštník a další. Dokonce mi právě koordinátor sociálních pracovníků říkal, že se mu to moc líbilo a jestli bych nemohla jít do třídy Nursery, kde má své dítě, třeba jen na dvě hodiny, že by byl moc rád.
Tento týden mi holčiny kadeřnice na Malongwe Technical Institutu udělaly copánky po celé hlavě, přikládám fotku.
Výuka na obou školách je v plném proudu. Na základní škole v Kitule máme dvě těhotné učitelky. A na Malongwe mají tři učitelky malé děti. Srší to zde mládím a aktivitou.
Už to budou tři měsíce, co tu jsem. Neuvěřitelně to zde utíká, ale je to nádhera i přes některé těžké chvíle. Jsem za tu možnost a zkušenost být tady moc ráda.
Pořád něco dělám. Teď se snažím pročítat literaturu ke kvalitativnímu výzkumu, aby to mělo tu správnou hodnotu a smysl. Aby to tedy byl kvalitní kvalititativní výzkum podložený kvalitní literaturou, se správným přístupem a postupem tazatele. Abych mohla jít do terénu zodpovědně připravená a dostatečně se orientovala v literatuře a teoriích. A na základě toho se snažím tvořit otázky - vytvářet polostrukturované interview. Ta příprava zabere dost času, tak se modlím, aby to přineslo tížené plody. Uvidíme. Tak prosím o modlitby a držení palců, tedy pěstí, jak by mne opravila Verča, moje spolubydlící na koleji v Olomouci.

sobota 28. května 2011

Začátek nového termu na školách a další týden v Ugandě

Po zodpovězení otázek, které byly nesmírně cenné, dále s velkou vděčností a pokorou vychutnávám nádherné Ugandy / Afriky. Věděla jsem, že ten pobyt zde bude vstup do něčeho, co mne převyšuje a je to tak. Jsem si vědoma, že každý to zde prožívá jinak. Jinak vstřebává "rozdílný svět". Avšak myslím, že se zde dá načerpat neuvěřitelné množství zážitků, zkušeností a dají prožít nádherné, jedinečné a neopakovatelné momenty.
Tento týden (23.5. -  27.5.2011) jsem opět začala s výukou na školách. Na Technickém institutu Malongwe pokračuji v učení angličtiny a počítačů. A na Základní škole v Kitule učím angličtinu a výtvarku. Rozvrh a předměty mi zůstaly stejné jako v minulém termu. Do škol se dopravuji na kole. Je to zážitek, jak pro mne, tak pro lidi z vesnic. Vždy koukají, že se objevil nějaký "muzungu" (to znamená v Kiswahilštině bílý) a děti stále neúnavně poskakují a volají: "Muzungu, baji baji...". Také jsem dělala fotky na školách a výjimečně jsem učila angličtinu v P2 (druhá třída), běžně učím v P3 a P4 (třetí, čtvrtá třída).
Přikládám fotku holčičky, která mne zaujala, z P2 na Kitule.
V pátek jsem byla na ambulanci, na oddělení pro děti do pěti let. Děti mívají velmi podobné příznaky: horečky, průjem, zvracení. Ty jsou většinou způsobeny malárií, na kterou se váže často anémie. Dalšími onemocněními jsou: zažívací problémy a různé druhy parazitů v zažívacím traktu. Jejichž zapříčinění souvisí s tím, že děti jí všechno možné, co najdou na ulici, po venku a také se špatnou hygienou. Též se objevuje malnutrice, pneumonie, popáleniny, různé druhy kožních problémů např: zlatý stafylokok a také HIV/AIDS.

sobota 21. května 2011

Uganda, tentokrát s otazníky ? ? ?

V poslední době mne napadají otázky. Asi nadešlo období otázkové / tázací / otazníkové . . . ?
Nejčastější otázka je: Proč zde jsem? Co tu vůbec dělám?
Při hledání odpovědi na tuto otázku jsem si vzpomněla na svoji Mamku, která mi už na začátku. Když jsem se hlásila na školu Caritas Voš, říkala, že nespasím všechny a že lidé v pomáhajících profesích dříve nebo později vyhoří, že nechce, abych trpěla. Já jsem jí odpověděla, že už jen jeden člověk, kterému nějak pomůžu za to stojí. Stačí úsměv a radost, cítit lásku. To je to, proč to dělám a to zde cítím. Dává mi to neuvěřitelně moc.
Uvědomuji si, že nějakou práci dělat musím. Něčím se živit. A jestli to má být nějaká práce, tak tato, která mi dává smysl rozhodně více než kterákoliv jiná.
Nejraději bych rozdala všechno, co mám a to nemůžu. A naskočí mi otázka: Komu tím pomůžete, prospějete? (proslavená otázka z Pelíšků)
Místní lidé nemohou být "jen pouzí a pasivní příjemci pomoci". Musíme je rozvíjet dlouhodobě a efektivně. Vést je k svépomoci, samostatnosti, soběstačnosti.
Njn ta křesťanská milosrdná vše převyšující láska, která se úplně rozdá . . . (Tak to cítím uvnitř, proto se na to vůbec ptám, ale zároveň si na to odpovídám viz. níže a výše.)
Také mi naskakuje teorie, která mi říká, že musíme být sami zabezpečení, silní a vyrovnaní. Abychom dokázali pomáhat druhým k zabezpečení, síle, vyrovnanosti. Nemůžu předat to, co sama nemám. 
Tak asi tolik o mne za poslední dobu z toho, co cítím a co se v mé mysli odehrává.
Jinak pracuji na Absolventské práci a Bakalářce. Snažím se propojovat teorii s výzkumem a vytvářet kostru základních otázek. Vůbec jak udělat kvalitní kvalitativní výzkum, jak to dílo stvořit...asi tak. No snad s tím trochu pohnu, protože mi začíná výuka na školách, opět návštěvy nemocnice a další práce kolem projektů.

Otázky byly spojeny i s touto fotkou. Proč zde jsem? Proč se s nimi vůbec fotím?
Ale asi o tom to tak trochu je. Ptát se a umět si správně odpovědět. Spíš by mi přišlo divné, kdybych se na nic neptala. Umět vyřešit tyto otázky, je asi klíčem úspěchu a vůbec působení a pobývání zde. Ikdyž je pravda, že ten vstup sem do Ugandy, mezi lidi pro mne byl neuvěřitelně rychlý a samozřejmý. Už dříve jestli byl kontinent, kam jsem se kdy chtěla podívat, tak jednoznačně Afrika. Bude to a je to moje srdeční záležitost.
Ono to kladení otázek souvisí i s tím, proč dělat a jestli dělat Rozvojové projekty? Na to by si podle mne měl také každy pracovník na těchto typech misí odpovědět. Je spousta teorií a někde se říká, že se tím brzdí přirozený vývoj, že by se sami určitým způsobem rozvinuli a posunuli dál. Je pravda, že obdivuji rozvojáře a ta práce, co tu dělám mne moc a moc baví. Zase na druhou stranu jsem ráda, že dělám Humanitární práci, protože tam je ta potřebnost jasně daná (vyjasněná). No každopádně já sama si nacházím smysl v obou a žádné práci s lidmi se do budoucna nebráním, ať to bude kdekoliv. To se uvidí podle Božího vedení, zatím mne vedlo až sem a stojí to za to ;)

sobota 14. května 2011

Jak pokračuje život v Ugandě? :)

Od víkendu máme novou starost. V podobě nového pejska, který se jmenuje Robin. Je to taková "nenajedená popelnice" (pořád by něco jedl). Ale zase to vynahrazuje tím, jak je roztomilý a bystrý. Bude se hodit do programu, jako opora pro dobrovolníky a zaměstnance na zpestření nálady a společnost. Každý to snáší jinak...pro někoho může být vhodný při stýskání si po domově...uvidí se.
Já naštěstí na stýskání nemám ani čas ani pomyšlení, za což jsem ráda. Každopádně teď je to s Robem o trpělivosti a přísnosti :) Ale samozřejmě pro jeho i naše dobro :)
Jinak ve středu jsem zažila naprosto krásný den na ostrově Buwuma. Nádherný zážitek, krajina a prostředí jako z ráje :) Byla jsem zde na monitoringu vesnic, škol a dalších možných projektů do budoucna. Jako například: pěstování rýže, chov prasat a oprava škol.
Na Buwumě mám adoptovanou holčičku, tak se s ní možná příští týden setkám. Jmenuje se Nanteza Teddy. Byl to dárek k biřmování. Nechtěla jsem hmotné dary pro sebe, ale peníze od příbuzných jsem se rozhodla využít takto. A rozhodně vůbec nelituji, ale jsem moc ráda. Teď o to více, že mám možnost ji vidět ;)

Holčička, která mne doprovázela v rybářské vesnici.

Bezkonkurenční děcka, které dělaly skvělé pózy. Také v rybářské vesnici ;)
Takhle se nosil náš nový pes Robin na Buwumě :)

sobota 7. května 2011

Víkend v Kampale

Po dlouhé době jsem na víkend v Kampale. Včera jsem zašla na nákupy a kávu, večer večeře s koordinátorkami projektů a vínko. Jsou to takové světské radosti... ještě filmy, hudba, odpočinek, spánek, cvičení, plavání, modlitba, kontakt s blízkými. To vše je pro mne součást psychohygieny a hození se do klidu.
Tento týden jsem v pondělí a úterý pomáhala dobrovolnici Lucce, která přijela na tři týdny udělat školení počítačů pro zaměstnance UCDT.
Středu, čtvrtek jsem se léčila. Dostala jsem injekce kortikoidů (čtyři vpichy do rukou a dva z toho byly úspěšně do žil, tak aspoň něco ;)) Jsem se mohla více vžít do malých dětí, kterým se velmi špatně hledají žíly, protože v tomhle má tmavá černošská kůže nevýhodu. Zase mají výhodu, že se nespálí. Ty moje spálené nohy mi to připomínají a jsou stále nic moc. Dále jsem vyfasovala kortikoidovou mast a tablety. Udělala se mi totiž silná alergická reakce na tea tree oil na noze a ruce. Doufám, že se účinky léčby brzy projeví... nezbývá než se modlit a léčit ;)
Není to pro mne úplně standardní situace, protože žádné alergie, ekzémy nemívám... ale říká se, že vše je pro něco dobré. Minimálně více rozumím pacientům se kterými se setkávám :)

sobota 30. dubna 2011

Slíbené fotky

Dnes při psaní reportů za posledních 14. dní, jsem si uvědomila. Kolik jsem měla starostí s realizací kresléní kantýny, které mne včera při psaní příspěvku ani nenapadly. Tak jsem moc ráda, že je to hotové a postupně plním vytyčené cíle a úkoly. Ty jsem si stanovila podle návrhů vedoucí mise, co by vše šlo dělat během mého dobrovolnictví a praxe v Ugandě.
Pohled na kantýnu při vchodu do nemocnice.
Již během kreslení přicházeli kolemjdoucí a zaměstnanci nemocnice pozorovat, co se to děje. Díky psaní reportů a náslechům na jednotlivých oddělení mne místní doktoři a zaměstnanci znají a vznikaly vtipné situace. Přišla za mnou sestra Nakadu, se kterou jsem se zapojila do programu zaměřeného na přenos HIV (PMCT - Prevention of mother to child transmission), a divila se, že umím kreslit, že to netušila.
Zatím si obrázky zaměstnanci nemocnice a kolemjdoucí chválí. Tudíž hlavní účel (malování/kresby kantýny) je splněn.
Tefro za pomoc dostal odměnu kopačák a čokoládu. Vše dovezené z ČR. Páje a Verče patří díky za kopačák. :)

Nemocniční kantýna Sv. Josefa

Tady přikládám slíbené fotky. Společná tvorba Tefra Bukenyi a mojí maličkosti. Nakonec to byla opravdu maličkost. Spolupracovali jsme celou dobu. Ale autor obrázku je Tefro. Jsem moc ráda, že jsem měla tu čest spolupracovat s nadaným mladým umělcem ;) No chtěla jsem říci, že to byla náhoda - ta naše spolupráce. Ale jak už jsem jednou slyšela od jednoho z realizátorů našeho zátěžáku: "Nic není náhoda."

Tefro Bukenya


Památeční fotka s vykonaným dílem.
Jinak jsme tvořili nějaké obrázky na další straně, tak je musím také nafotit.

pátek 29. dubna 2011

Poděkování

V tento moment navzdory těžkým časům, které asi sem tam potakjí každého. (U mne to je hlavně kulturní šok, dále jsou to spálené nohy, uši, krk od malování kantýny na sluníčku a čichání barev, průjem a další.) Musím moc a moc poděkovat všem, co při mne stojí ;) Říkala jsem si, proč nepoděkovat veřejně...?
Je užasné vidět a cítit poporu. Od blízkých z domova, spirituála a vedoucí mise. Lidí tady kolem mne, lidí doma. Díky všem, kteří se za mne modlí nebo kdy modlili. Věřím, že je to jedna z moc důležitých věci.
Když si mne vzal na svá bedra spirituál, tak mi řekl, že největší věc, kterou pro mne může udělat je, že se za mne bude modlit. Že díky modlitbě se šíří LÁSKA mezi nás a do celého světa. Dle mé zkušenosti je to tak a často se o ní opírám ;)
Tím nechci říct, že modlitba je vše, ale je fajn se do ní čas od času ponořit, zamyslet se nad věcmi jiným způsobem, rozjímat.
Jinak dny jsou zde pro mne moc intenzivní a každý den je moc silným zážitkem. Dnes končíme s kantýnou s jedním studentem z Malongwe Technicel Institutu - Tefrem Bukenyou. Příští týden budu psát zase nějaké reporty z nemocnice, podívám se na ambulanci a dospělé oddělení. Nyní je zde hodně moc případů malárie, jelikož dost prši, hlavně v noci, přes den ani ne, to bych nebyla tak spálená. A za 14. dní začíná druhý semestr na Malongwe a o týden později na základní škole v Kitule.

úterý 26. dubna 2011

Reflexe kulturního šoku

Pro ty co mne neznají, tak s těmi ugandskými kluky, to myslím spíše ze srandy. Abych řekla pravdu, tak se u mne začíná objevovat zřejmě druhá fáze kulturního šoku. A projevuje se tak, že se snažím chránit a spíše si držím odstup a uvědomuji si, že jsem zde pouze na omezenou dobu.
Jsou to dva odlišné světy, Uganda a Česká republika. Jenomže nevím, kde budu vlastně doma. Uvědomuji si, že návrat pro mne bude těžký, jelikož se mi nelíbí, kam se žene naše společnost. A tady je to opravdu moc příjemné prostředí, na druhou stranu je deprimující ta všudy přítomná chudoba. Ale u nás se mi nelíbí, že vlastně mám to, co většina lidí na světě nemá a nemůže si to dovolit.
Při prvním pohovoru na tuhle praxi. Jsem zmínila, že si uvědomuji, že já mohu přiletět relativně bez problémů sem do Ugandy. Ale naprostá většina ugandanů si nemůže dovolit letět do ČR. Potkávám lidi, mluvím s nimi a to i se studenty z Malongwe. A neuvěřitelně častá otázka je, jestli je vezmu sebou do ČR. A moje stálá odpověd zní, že je to: So difficult. Letenka je drahá, životní náklady jsou drahé, u koho by bydleli, co by dělali…? Otázky pro mne nezodpověditelné a nereálné. Njn ale to místním lidem je velmi těžké vysvětlit.
Také těžké je když potkáte dítě, které vám řekne: Muzungu, give me my money. Na to se taky nedá nic říci. Naštěstí to není až tak časté.
Pro ty co neví, jak se projevuje kulturní šok. Cca první měsíc je vše skvělé, nové, úžasné; druhý měsíc je vše hrozné, nic se vám nelíbí; a pak po druhém měsíci se to vrací do normálu, klidného stavu.
Ani bych nevěřila, že to tak může být, ale na sobě to dost silně pocituji. Mám to tu stále ráda, ale uvědomuji si více i ty těžkosti a rozdíly, které zde jsou. A vím, že můj domov pro mne zůstává domovem. Už kdysi v minulosti jsem řekla, že domov je tam, kde vás lidé mají rádi. LÁSKA je klíčem, je vším důležitým a podstatným.

pondělí 25. dubna 2011

Malongwe - práce a slavení Velikonoc

Minulý týden jsem každý den zavítala do Malongwe. Některé dny jsem vytvářela společně se studenty pomocí techniky Manila nápisy na nemocniční kantýnu. A každý den od čtvrtka jsem chodila v Malongwe na Mše svaté, pořádně oslavit Velikonoce :) Na sobotní Mši svaté se svíčkami, při slavení vzkříšení - znovuzrození, proběhl křest mnoha miminek a malých dětí; starší děti a mládež měly první svaté příjímání. Jeden ze studentů, který mi pomáhal s vytvářením Manila nápisů, měl také první svaté příjímání.

Otec Kizito při křtu jednoho z malých dětí.
Sobotní mše svatá se svíčkami :)

Také v sobotu nastal den "D" - poprvé jsem chutnala, místní specialitu white ants (bílé mravence - termity). Jsem si to nemohla nechat ujít, ze začátku jsem se kroutila a nezdálo se mi to. Ale řekla jsem si, že když už tu jednou jsem, tak je ochutnám. A při mém velkém překvapení, mi moc chutnali. No nevím, jestli mi ještě nějaký kluk dá pusu. Možná tak ugandský těm by to nemuselo tolik vadit, když je sami jí :)

První ochutnávka White ants.
Jinak se svojí spolubydlící Míšou (koordinátorkou škol a neformálního vzdělávání komunity). Jsme oslavily Velikonoce mazancem, banánovou placičkou a Míša mi ozdobila vařené vajíčko. Já jsem vařila fazolový guláš, který jsme si daly s tousty a zeleninou. Stává se zde ze mne pořádný kafař, dělám si čím dál tím silnější kávu a někdy vícekrát než jednou denně ;) Mám to spojené s takouvou pohodou a relaxem, tak právě když je možnost a čas tak si ráda dám :)

středa 20. dubna 2011

Africký život - zamyšlení

Dnes jsem byla u toho, když na pediatrickém oddělení oživovali miminko, které se narodilo v pondělí. Maminka rodila mimo nemocnici a s dítětem přišla pozdě. Což je tu časté, rodiče nechají stav dětí i svůj vlastní dojít do náročnějšího stádia a pak teprve konečně vyhledají odbornou lékařskou pomoc v nemocnici.
Včera jsem se dověděla, že malý vyzáblý chlapeček zemřel. Jedná se o HIV pozitivního chlapečka s tatínkem, kterého jsem si minulý týden chovala a počůral mne (viz fotka 13.4.2011).
K životu tady začínám přistupovat jinak než dříve. Když vidím umírat malé děti, je to náročné, ale je to součástí života. Možná mne to trochu otupí, ale zároveň si v sobě chci zachovat lidskost, což myslím, že je reálné. Modlím se a chci modlit za zemřelé. I ty evakuace po potratech jsou dost náročné na psychiku. Asi nejtěžší je odmítnutí. Když matka odmítá své počaté dítě.
Z jiného soudku. Také jsem se svými místními kamarády nezávisle na sobě v jednom týdnu řešila, proč si nenajít afrického muže. Jsou to dva kamarádi, kteří mne učí...jeden lugandštinu a občas jen tak pokecáme. A druhý mne učí hodně, co se týče afrického života, nemocnice atd. Je pravda, že život je krátký, tak proč ho neprožít v Africe...? :)) Ale stejně odpovídám, že zde jsem teprve měsíc a že žádná taková rozhodnutí dělat nemůžu a ani nechci ;)) Ale jinak holky, afričtí kluci jsou moc fajn a přátelští, kdybyste hledaly ženichy :)) Tady zájem o světlé tváře je :))

úterý 19. dubna 2011

Velikonoce

Pomalu, ale jistě se blíží závěr doby postní a budou tu Velikonoce. Jsem zvědavá, jak to bude probíhat :) Tato neděle byla palmová a bylo to moc pěkné. Je zvláštní, jak jsou vidět mezi místními lidmi rozdíly. Už většinou podle výrazu se dá poznat, jestli je člověk hodný a vstřícný či ne. Uganďané jsou většinou takoví smíšci, veselí, hodní, přátelští... a jsou hodně přímí a jasní, to mi hodně sedí a líbí se mi to ;)
Předchozí dny jsem hodně trávila kolem nemocnice. Ve čtvrtek jsem po vyučování na Kitule vzala devítiletou Sausiu Mutoni z P4 do nemocnice, měla nějakou infekci v prstu a bylo to čím dál tím horší. V nemocnici ji udělali testy a má malárii, takže vyfasovala tři druhy léků (antibiotika na prst, antimalarika a iboprufen na bolesti) s náročným dávkováním. Doufám, že se poctivě léčí, dnes by měla jít na kontrolu do nemocnice.
Jinak jsem teď hodně zaměřená na Malnutrici, s kterou se tady můžu setkat v celku hodně často. V pátek přijali na oddělení šest nových případů Malnutrice...tak se tomu budu asi více věnovat (teorii, statistikám) a budu z toho psát nějaký výstup. Na tom jsme se domluvily s vedoucí mise a taky budu psát spoustu dalších věcí o sociálním systému, projektech... mimo jiné záležitosti, které souvisí i s naplňováním cílů zahraniční praxe ;)
V pátek jsem byla na Mateřském/těhotenském oddělení. Byla to zase síla. Od malička jsem moc nemusela krev... tady jsem měla možnost vidět evakuaci, po potratu dítěte a hlavně císařský řez. Poprvé v životě jsem byla na sále při nějakém zákroku...moc jsem to chtěla vidět celé, ale tělo mi to nedovolilo. Udělalo se mi špatně, tlak šel dolů a můžu být ráda, že jsem sebou nesekla na zem. Ale prý se na to dá zvyknout, tak se chci adaptovat a zvykat si...uvidím, jak mi to půjde příště ;) Já se nevzdávám :) Naštěstí, jsem odešla ze sálu...do místnosti, kde jsem se po zmátoření mohla podívat přes sklo na sál a viděla jsem ten moment, kdy vytahovali mimčo. To bylo nádherné :) Narodil se chlapeček 2,7 kg.
Sestra Sára po odchodu ze sálu váží a kontroluje narozeného chlapečka, který bude ještě proočkován.
Dále se teď motám kolem nemocniční kantýny, kterou budu pokreslovat a popisovat nápisy (název, sortiment kantýny)...sama jsem zvědavá, jak to dopadne. Už mi v hlavě naskakují nějaké vize, uvidíme, co z toho vznikne...pak vám sem hodím fotku ;)

středa 13. dubna 2011

Zhruba měsíc v divočině v Ugandě ;)

První měsíc se vrší do finále. Je moc těžké sdělit všechny dojmy a zážitky.
Uganda je prostě krásná země s nádhernými lidmi. To je můj názor po prvním měsíci zde. Teď prý má následovat druhá fáze "kulturního šoku" a má přijít opačný stav :) To jsem na to zvědavá, jak to budu u sebe reflektovat :)
Jak se mám? A co se dělo v posledním týdnu?
V pátek minulý týden jsem zavítala na pediatrické oddělení. Moc silný zážitek. Jsou zde děti do pěti let. Nejčastějšími nemocemi jsou malárie spojená s anémií, HIV, pneumonie, malnutrice (kwashiorkor, marasmus) opařeniny a popáleniny, nehody z dopravních prostředků (nejčastěji na boda boda). Kapacita oddělení je pro cca 42 dětí, s tím že děti sdílejí někdy jedno lůžko dohromady.
Zážitek to pro mne byl neskutečný hlavně díky jednomu zdravotníkovi z oddělení, Robertovi z Keni.
Robert z Keni v akci :)
 Vtáhl mne do dění okamžitě. Odměřovala jsem sirupy, podávala léky, poprvé jsem pracovala s injekční stříkačkou a podávala léky dětem kanilou. Ukázal mi na oddělení dítě, které má malnutrici typu Marasmus. Byla to síla, vidět dítě v takovém stavu na vlastní oči. Nízká váha, vystouplé žebra, stařecký obličej, tělo kost a kůže, žádné svaly, splasknutý zadeček. Když jsem se o tom učila ve škole, nenapadlo mne, že bych to mohla někdy vidět na vlastní oči!
Setkávám se zde s těžkými věcmi, ale uvědomuji si, že pozemský život je pomíjivý už delší dobu. Díky tomu, to o dost lépe vstřebávám a také díky víře ;) Protože v Bohu je život věčný a dostává uplně jiných rozměrů :)
Dalším silným momentem bylo vidět moc pěkného tatínka se synem. Oba jsou HIV pozitivní a maminka také. Přikládám fotku.
Dnes (13.4.) jsem si malého chlapečka chovala a povídala si s jeho maminkou. Krásná a jedinečná rodina.
Chlapeček je to opravdu malinký a vyzáblý, což je spojeno s oslabením celého organismu z HIV.
Pediatrické oddělení mi učarovalo a od minulého pátku jsem tam byla každý den aspoň na otočku.
Jinak jsem dnes trávila den známkováním a hodnocením studentů, jak na Malongwe, tak v Kitule. Ještě zítra musím jít oznámkovat P3 z craft (výtvarky). Jedna z nejtěžších věcí - známkovat výtvarku, všechny děti se snaží a obrázky jsou prostě krásné :) takže bych dávala všem nejraději 80-100% a to prý nemůžu...njn

čtvrtek 7. dubna 2011

Čauky,
dnes to bude i s háčky a čárkami :)
Mám se moc dobře;) Dnes jsem se z Malongwe, kde jsem byla sama se zvířátky, přestěhovala do Buikwe. Tak jsem na blízku vedoucím projektu. Mám dokonce klasickou sprchu, záchod a dokonce ledničku. Nadstandartní luxus, abych z toho nezpychla :) A můžu se věnovat i nemocnici a plánovat kreslení stěn v areálu nemocnice.
Abyste měli ponětí co dělám, tak tento týden jsem učila angličtinu v P3 a P4.Také jsem učila výtvarku v P4. Bylo to naprosto skvělé, děcka jsou bezprostřední, tvořiví, originální... Cestou z Kituly do Malongwe, mne doprovázely a běžely za mnou, když jsem jela na kole (cca 15-20 dětí z P3 a P4), užasný zážitek :)) A minulý týden se mnou šlo kousek cesty do Malongwe z Kituly 7 dětí z nursery a P1. Byla to sranda, držela jsem za ruce čtyři děti a ty se ještě dohadovaly, že se nechtějí o mne navzájem dělit. Trochu jsem je usměrnila, ale byly zlaté.
Na Kitule s dětmi z Nursery (školky)






Na Malongwe jsem připravovala test z angličtiny.Snažila jsem se studenty, co nejlépe připravit. Doufám, že to zvládnou. Jsou mezi nimi veliké rozdíly (ve znalostech angličtiny). No a počítače jsou v celku sranda, mají je teprve od tohoto semestru, takže cca tři měsíce. Učím je práci v Microsoft officech, vytváření složek a ukládání souborů. Příští týden mají studenti testy a zkoušky z odborných předmětů a už jim končí první letošní trisemestr. Na základce v Kitule bude výuka ještě dva týdny a pak budou také končit. Ale jenom na měsíc, pak začíná další trisemestr. Možná pojedu do Gulu v tom volnu, což je na severu Ugandy. Podívat se jak tam fungují projekty, po těžkých časech z minulosti, které tam zažily. Nebo budu pomáhat s assesmenty kolem komunitního plánováni. Ještě uvidím... A pak zase do škol :)
No a pátky začínám trávit v nemocnici. Minulý pátek jsem byla se sestrou Nakadu, která má na starosti HIV pozitivní matky, které porodily HIV negativní děti. Dává jim sirup pro děti, který berou každý den až do 6. měsíců věku dítěte. S tímto sirupem mohou kojit a dítě se nenakazí. V 6. měsících jde dítě na test, pak do 9. měsíce bere jiné léky, následuje další HIV test. A poslední test probíhá v 18. měsících pokud je HIV negativní, je dítě vyřazeno z evidence a považováno za zdravé.
Se sestrou Nakadu jsem byla v nemocnici, když dávala pokyny a sirup matce v nemocnici. A odpoledne jsme navštívily čtyři rodiny. Bylo to hodně dobré, užasná zkušenost. Chtěla jsem sem nahrát fotku sestry Nakadů, ale nějak to zlobí.
Píšu pravidelně reporty s fotkami pro Arcidiecézní Charitu Praha, budou asi na jejich stránkách. A dokonce mám napsaný a odeslaný příběh s fotkou do Sochy příběhu, ještě čekám na zpětnou vazbu :))
Jinak taťko, Miško a dědo, jestli chcete, můžete přijet. S ubytováním by se to nějak udělalo, mluvila jsem o tom s vedoucí mise a v poho ;) To platí i pro Kamču a Káťu s Honzíkem :) Akorát to chce dát vědět, aby se mi sem nenahrnulo moc lidí naráz. Teda pokud váš zájem stále trvá a jsou finance :)
Mějte se krásně, zdravím z Ugandy :)

čtvrtek 31. března 2011

Ahojky vsem,
diky za vsechny pozdravy :]
Mam se dobre. Mistni speciality jsem ochutnala, jeste mi teda chybi ochutnat ten hmyz, ale jinak Matoke, Porridge, Posho a fazole jsou denodennim jidlem. Ve skolach je kazdy den k obedu Posho a fazole, takze kazdy den je to obrovske prekvapeni, co to vlastne mame dnes za jidlo, specialitu :]
Tim nechci rict, ze si stezuji, ne vubec...moc se mi tady libi a jidlo mi chutna :] Nevadi mi jist to same do kola, kdyz je to dobre :] Jinak si s Jancou varime...takze si to spestrujeme o vikendech a na vecere zeleninou, ryzi, bromborami, ovocem... Ovoce je vyborne, perfektni jsou ananasy :]
S ucenim jsem zacala a je to sranda. Studenti na ucnaku jsou temer stari jako ja...presto se mi dari si sjednat respekt, tak abych to nezakrikla... Ucim je anglictinu a pocitace. A na zakladce anglictinu a vytvartku.
Patky budu asi travit v nemocnici, pomahat s administrativou a kreativne se budu moc vyradit na stenach nemocnice...
Janca se asi presune do Luwera, kde je potreba pomoc z hlediska socialni sfery. Takze na domecku budu asi od pristiho tydne sama s domacimi mazlicky - gekony na stenach a oknech; krysou, ktera nam snedla skoro pulku bananu a okousala chleba; s velikym svabem, ktery prisel na navstevu; a ohromnym sarancetem [cca 10 cm], ktere mne prislo navstivit, kdyz jsem se sprchovala v nasi luxusni kohoutkove sprse venku :]
Je to skvela divocina, kazdy den vecer to poctive zapijime slivovickou :] Horsi az nam dojde...
Jinak je super, ze mam moznost zajit kazdy den rano na Msi svatou, tak toho rada vyuzivam. V podstate mi tady nic moc nechybi, samozrejme krome mych blizkych ;]
Ted nam tady kazdou noc a nekdy i pres den prsi, tak mame aspon dost vody na prevareni na piti a na sprchu. Aspon se zatim nemusim moc bat toho, ze chytnu najakou brberku, ktera mi bude lezt pod kuzi... Horsi to bude az nastane sucho...
Posilam pusu Romca :]

pátek 25. března 2011

Malongwe - naše vesnice

Teď nevím, jestli mám být upřimná či nee... :)
Ubytování máme v domku, kde se schází sociální pracovníci. Máme suchý turecký záchod, dále naši koupelnu tvoří kohoutek, který dosahuje do výšky cca 75cm. Tak koupání probíhá polejváním z lavóru... :)
Jinak jsem se už byla podívat na obou školách, kde budu učit. Moc pěkné prostředí na obou školách, tak se těším, ale bude to zároveň náročné...
je to výzva ;)
Dále jsme si povídaly s koordinátory sociální práce a se sociálními pracovníky a dnes jsme měly s nimi meeting. Mám prošlé materiály kolem adopce na dálku. Byla jsem účastná HIV testování dětí z adopce na dálku a pomáhala jsem se zapisováním info o dětech do evidenční knihy. Naučila jsem se Lugandsky: Jak se máš? Dobře. A ještě vím, jak se řekne muž. Možná budu mít i lekce lugandštiny :)
Na vesnici je to trošku hard core, ale je to na delší povídání... Ale moc, moc a moc se mi tady líbí. Gekon je denodenní návštěvník mého pokoje mimo jiné...

neděle 20. března 2011

Poslední večer v Kampale na delší dobu...

Tady na blogu řádím, ale asi né na dlouho, protože nebudeme mít net. Zítra totiž míříme do vesnice. Do Malongwe, kde budeme bydlet a pohybovat se budeme i v Buikwe a Kitule. Potkáme se s vedoucí mise v Ugandě a dostaneme úkoly a začneme chodit do škol. Začne tvrdá vojna...uvdíme, jak nám to půjde a jak moc to bude nářočné :)
Tak se jde jíst a na šíšu...mají tady výborný tabák do šíši, neporovnatelný s egyptským nebo českým dováženým asi taky z Egypta.

Nedělní Kampala

Dnes jsme s Jančou zavítaly na Mši svatou do kostela Christ the King, byla v angličtině. Moc pěkné a tady, kde bydlíme je kaplička. Dnes zde byla také Mše svatá a teď mají venku nějaký slez a společné povídaní o víře a nádherně zpívají...nemá to chybu.
Abych řekla pravdu, tak jsem naprosto okouzelná Ugandou :) Těmi lidmi, vstřícností...samozřejmě jsou tu vyjímky, ale ty jsou všude. A ta karjina je nádherná, krásné teplo a teď po deštích je příjemný vzduch.
Cesta vedle našeho kampalského domku

Christ the King


První Jančina fotka s místními dětmi :)

sobota 19. března 2011

Kampala 19.3.2011

Dnes jsme procházely s Jančou Kampalu. Janča koupila mapu, tak se můžeme zorientovat v rušném a chaotickém hlavním městě o mnoho snadněji a rychleji. Koupily jsme si na ulici a tržnici naše první ugandské banány, rajčata a ananas. Potkaly jsme menší stádo krav. Také jsme si dnes poprvé samy vařily a dobře jsme si pochutnaly ;)) 
Učíme se smlouvat s místními řidiči boda boda a užíváme plnými doušky velkoměsta.



kampalská ulice


ugandský trh


malé stádo krav kousek od našeho domku


naše první vaření