Malárie je za mnou a v plné síle už začínám druhý týden...
Minulý týden jsem uzavírala výuku na Technickém učilišti Sv. Karla Lwangy a více méně i na základní škole Sv. Jana Nepomuckého v Kitule.
Učila jsem jednoho kamaráda pracovat na počítači a navštívila jeho rodinu. Bylo to moc obohacující. Má krásnou přítelkyni a úplně úžasné miminko, které jsem včera koupala. A s jeho přítelkyní jsme připravovali večeři. Bylo to moc fajn. Je to nádherná ugandská rodina.
Stále se mne všichni ptají, kdy se vrátím a zda zde budu pracovat...? Čím dál tím více se mi chce, někam schovat a zůstat zde :) Ale vrátit bych se sem vážně moc chtěla, protože je to úžasné prostředí a lidé. Mají náročný tvrdý život a zároveň moc krásný. Uganda je neuvěřitelně nádherná, přátelská a milá země plná krásných lidí. Hodně Afričanů by si mne chtělo nejlépe hned vzít, ale i Evropané se kterými se zde setkávám. Njn je to trošku sranda. Ale má to své výhody, učí mne to tvrdě říkat NE. Ne nejdu s Tebou na rande / na výlet, Ne na rodinu nespěchám, Ne do manželství se neženu. Nejdříve musím dokončit školu... :)
Včera jsem jela místním Mattatu autobusem z Kampaly do Buikwe a jela jsem s jedním ze svých studentů. Bylo to moc fajn, chválil výuku. Což jsem od něj zrovna moc nečekala, je to student, který se nebojí říkat věci na rovinu a na tvrdo. Je bystrý, ale moc se mu nechtělo pracovat v hodinách. Tak mne včera mile překvapil :)
Jinak dnes přiletí moje segruška Míša a taťka. Jsem moc zvědavá, jak se jim zde bude líbit a co na to budou říkat. Chci jim ukázat prostředí, kde jsem dennodenně působila a učila. Ukázat oblíbená místa v Jinji, Buwumu, útesy v Busagasi. A pak budeme asi cestovat po Ugandě.
