Dnes jsem byla u toho, když na pediatrickém oddělení oživovali miminko, které se narodilo v pondělí. Maminka rodila mimo nemocnici a s dítětem přišla pozdě. Což je tu časté, rodiče nechají stav dětí i svůj vlastní dojít do náročnějšího stádia a pak teprve konečně vyhledají odbornou lékařskou pomoc v nemocnici.
Včera jsem se dověděla, že malý vyzáblý chlapeček zemřel. Jedná se o HIV pozitivního chlapečka s tatínkem, kterého jsem si minulý týden chovala a počůral mne (viz fotka 13.4.2011).
K životu tady začínám přistupovat jinak než dříve. Když vidím umírat malé děti, je to náročné, ale je to součástí života. Možná mne to trochu otupí, ale zároveň si v sobě chci zachovat lidskost, což myslím, že je reálné. Modlím se a chci modlit za zemřelé. I ty evakuace po potratech jsou dost náročné na psychiku. Asi nejtěžší je odmítnutí. Když matka odmítá své počaté dítě.
Z jiného soudku. Také jsem se svými místními kamarády nezávisle na sobě v jednom týdnu řešila, proč si nenajít afrického muže. Jsou to dva kamarádi, kteří mne učí...jeden lugandštinu a občas jen tak pokecáme. A druhý mne učí hodně, co se týče afrického života, nemocnice atd. Je pravda, že život je krátký, tak proč ho neprožít v Africe...? :)) Ale stejně odpovídám, že zde jsem teprve měsíc a že žádná taková rozhodnutí dělat nemůžu a ani nechci ;)) Ale jinak holky, afričtí kluci jsou moc fajn a přátelští, kdybyste hledaly ženichy :)) Tady zájem o světlé tváře je :))
Ahoj Romčulínku, pokaždé když čtu tvoje příspěvky, snažím se představit co asi prožíváš, ale nejde mi to. Myslím na tebe kudy chodím, takže doufám, že moc neškytáš :) Píšu to pokaždé ale jsem na tebe strašně moc pyšná, a taky nám tu chybíš....Takže Krásné a požehnané Velikonoce...mám tě moooc ráda, tvůj skalní fanda Papája
OdpovědětVymazatDíky moc Páji za upřimnost. Doufám, že na koleji moc nezlobíte, abych to tam vůbec po návrtu poznala :) Taky vás mám ráda, zdravím holky ;) Pac a pusu :)
OdpovědětVymazatAhojky Romi, teda koukám, co tys toho zvládla za měsíc a já jen sedím od rána do večera v práci, připadá mi to jako bych ten čas promarnila. Ty toho zažiješ v Africe za těch pár měsíců mnohonásobně víc než já za celej život. Obdivuju tě, protože já bych to určitě nezvládla, musí to být hroznej nápor na psychiku, ale vím, že ty si s tím dokážeš poradit. Už se těším, až za mnou přijedeš a pokecáme. Ahojky Mirka N.
OdpovědětVymazatAhoj Miri, těším se, že pokecáme. Já Tě zase obdivuji za to jaká jsi. Jseš můj vzor, co se týče píle a práce. A také pevné vůle při učení a zkouškách ;) Přeji krásné Velikonoce a pozdravuj Zdeńka :)
OdpovědětVymazatAhoj Romulko, díky za další úžasné příspěvky. Hltám každé slovo! Právě včera jsem si četla něco, o kmotrech a kmotřencích a trochu jsem se zastyděla, jaká já jsem Tvoje kmotra :-( Myslím, že jsi mě ve spoustě věcech dávno přerostla, mám s Tebe moc velkou radost a myslím, že se naše role postupně vyměňují. Začínám se učit já od Tebe! Díky! Modlím se za Tebe a přeju Ti nádherné Velikonoce!!! Tvoje kmotra Janča :-)
OdpovědětVymazatPS: Romi, ještě jsem se chtěla zeptat, jak to tam mají s hrazením lékařské péče, že často chodí až na poslední chvíli nebo už pozdě. Zřejmě si nemohou dovolit zaplatit? Nebo je to neznalost? Nebo strach z neznámého?...?
Ahoj Jani,
OdpovědětVymazatděkuji moc, jsi moje milovaná kmotra, teta a kamarádka ;) A už jenom svoji přítomností v mém životě, děláš moc :) Mám Tě ráda, myslím na vás a zdravím dětičky a Alouše :)
Jinak abych odpovědla na Tvůj dotaz. Poplatky jsou ve všech nemocnicích. V místní nemocnici (sponzorovanou Charitou a drobnými dárci) jsou poplatky minimální. V jiných nemocnicích platí o poznání více za dlouhodobou lékařskou péči. Někdy je to spojené s tím, že si to rodiny nemhou dovolit. A v některých případech jsou hodně ještě navázání na šamanství a jiné alternativní cesty ke zdraví (bylinky, zaříkávání, různé zvyky), které většinou moc nezabírají. Ale nemocni vyhledají většinou jako poslední místo. Samozřejmě se to nedá globalizovat, ale je to velmi časté.
Beruško moje, seš tak silná, že ti to ani neumím představit! Moc na tebe myslím, chtěla bych tě podpořít a říct, ti že ti kdykoliv s čímkoliv pomůžu, vždyť víš :) ale jak tak čtu, tak spíš ty budeš ta ve které budu hledat oporu já! Ale na druhou stanu vím, že i tak silný človíček jako jsi ty, potřebuje pozornost a lásku, tak si to pořádně užívej a dívěj se na vše z té světlé stránky :-*
OdpovědětVymazatKamilko, děkuji moc. Jseš prostě borka, ale to o Tobě vím už dlouho, napsala jsi to moc pěkně ;) Naštěstí jsi ta, u které jsem oporu už v minulosti našla a moc díky.
OdpovědětVymazatJj a máš pravdu LÁSKU potřebuji, tu potřebuje každý z nás ;)
Mám Tě ráda, drž se a opatruj ;)