Zamyšlení nad časem

Minulý týden v úterý jsem byla na Mši svaté v kapli v areálu nemocnice. Otec Kizito, mladý místní farář, který mívá moc pěkné kázání a výborně mluví anglicky. Mluvil o tom, že se říká, že čas zahojí všechny rány... Ale že to není jen čas. Ale čas rovná se láska a ta je nejlepší lékař. Je důležité se pro ni rozhodnout a někdy poprosit i okolí o pomoc, podporu, modlitbu, popovídat si o problémech...což jsou první krůčky k vnitřnímu uzdravení.
Mně to přišlo moc obohacující, protože od malička slyším, že čas jsou peníze. A najednou si do toho dosadit, že čas je láska. Je prostě krásné a pravdivé. V našem evropském světě se stále ženeme kupředu a nežijeme (a nebo jen minimálně) přítomností. Moc příjemné to bylo dosazení i do mojí praxe a dobrovolné služby, že ten čas, který zde prožívám, učím a trávím je vlastně láska, kterou mohu lidem věnovat a předat. Což mi přijde klíčové. Můžete učit sebe lépe, ale pokud do toho nedáte srdce a opravdovou lásku není to takové, jaké by mohlo být :) Pak to obohacuje všechny a stojí to za to a dá se učit s velikým nadšením, trpělivostí, úspěchem :)
Jak se říká: "Chceš-li změnit svět, nejdříve musíš změnit sám sebe." Což je z mého pohledu a zkušenosti ověřená pravda a stále se můžeme měnit k lepšímu a růst kupředu....tak to přeji všem, co si přečtou a čtou tento blog ;) A samozřejmě i všem ostatním ;)

Konec června

Přede mnou je posledních pět týdnů práce a výuky na školách. Neuvěřitelně to zde utíká. 
Jak se zde mám? A jak se těším domů? 
Užívám si to zde na plno, plnými doušky a zároveň se mám domů na co těšit. Kamarádka bude mít svatbu, budu mít supervizi po praxi ve škole, těším se na sdílení dojmů a zážitků se spolužačkami, na přednášky, zkoušky, psaní Absolventské a Bakalářské práce. Prostě spousta pěkných věcí přede mnou.
Uganda je nádherná. Budu si odnášet spoustu krásných a jedinečných zážitků a zkušeností :) Bude to těžké loučení. Od prvních okamžiků tady jsem říkala, že se mi bude těžko odjíždět a asi to tak bude :)
Co podnikám o víkendech?
Tento víkend jsem byla s Jančou dobrovolnicí, s doktorkou Barčou a její kamarádkou Silvii na výletě. Byla to super sestava. Jely jsme na Sipi v pohoří Mount Elgon. Krajina a prostředí jako z ráje :) 
V pátek jsme dojely ubytovaly se do velmi pěkného a levného hotelu, kde výborně vařily. V sobotu jsme šly na krásnou tour po okolí s průvodcem. Navštívily jsme tři vodopády a prošly jsme se po okolí. Večer pozorovaly nádherný západ slunce s překrásnými výhledy na krajinu. A v neděli jsme šly na Mši svatou a potom na exkurzy výroby kávy. Poprvé v životě jsem si loupala, pražila a mlela ručně vlastní kávu a ještě k tomu po Africku. Nádhera, úplně úžasně to vonělo a chutnalo jedna báseň! Prostě lahoda :) Nejčastěji pěstují a zpracovávají Arabicu. Má jemnou chuť a vůni. Po cestě zpět jsme se stavily v Jinja Nile Resort, kde jsme si daly oběd a já jsem si byla zaplavat. Nádherný a konečně pořádně oddychový víkend. A s copánky už jsem byla plavat dvakrát a stále drží. Zkouším, co vydrží. V neděli večer na krásné zakončení víkendu jsme byla pozvána na grilování od doktorů ;)

Toto je pohled z našeho ubytování v Sipi.

Příprava kávy.

Jak probíhá práce na školách?
Na Technickém institutu Sv. Karla Lwangy v Malongwe.

• Se studenty v anglickém jazyce procvičuji základní gramatiku, aby si více a důkladněji osvojili přítomný čas prostý a průběhový a též minulý čas. Procvičujeme společně čtení a konverzaci. Tématem, kterým se nyní zabýváme je Caritas Internacionalis. Pro studenty je toto téma přínosem z hlediska lepšího porozumění činnosti Arcidiecézní Charity Praha a programu Adopce na dálku, kterého jsou součástí. 
• V hodinách počítačů procvičuji se studenty tvoření složek, ukládání dokumentů, tvoření tabulek, používání a porozumění funkcím v Microsoft Excel. Avšak zjišťuji a pociťuji, že práce s počítači je pro studenty nová a těžká. Počítače mají ve škole teprve půl roku. Proto se s nimi chci zaměřit v nadcházejících hodinách na procvičováni základních dovedností jako je kopírování, vkládání a vyjmutí textů, obrázků a tabulek.

Na základní škole Sv. Jana Nepomuckého v Kitule.

• Pravidelně učím anglický jazyk v P4. Učila jsem i ve druhé a třetí třídě, kde pro děti bylo o dost náročnější, aby mi porozuměly. Je to pro ně složité, protože převážnou většinu času ve škole používají jejich místní jazyk, kterým je Luganda. 
• Anglický jazyk, ve třídě P4, se snažím, co nejvíce vyučovat zábavnou formou her. Děti jsou velmi aktivní a moc rychle a dobře si pamatují nejen pravidla her, ale i novou gramatiku, slovosled vět, nová témata a nová slovíčka. Hodinu od hodiny na nich vidím velké pokroky, což je velmi příjemné. 
• V P4 a P3 učím též výtvarnou výchovu, která je pro studenty velmi zábavná. Většina učitelů v Ugandě není zvyklá učit kreativním způsobem. Proto mívají výtvory dětí velikou odezvu i ze strany učitelů.
• Na Kitule jsem minulý týden 20.6. – 24.6.2011 se studenty v P4 tvořila panenky a panáčky z roliček od toaletních papírů. K tvoření panenek a panáčku jsme použili též umělé již nepoužitelné vlasy „Braids“, které používají studentky na Technickému učilišti Malongwe při tvoření účesů. Tyto panenky a panáčky děti s velkým nadšením tvořily a pózovaly s vytvořenými díly při focení. K jejich radosti si je mohly nechat, pochlubit se a hrát si s nimi i doma.

Co dělám dalšího?

• Fotím a píši reporty z nemocnice. Časem by se měly objevit i na webu nemocnice.
• Pracuji na Absolventské a Bakalářské práci, s tím že jsem minulý týden uzavřela pročítání literatury a vytváření otázek. Udělala jsem pilotní průzkum a na základě něj přetransformovala otázky. A minulý týden jsem již začala dělat rozhovory a sbírat data. 
• Připravuji workshop pro vedoucí pracovníky projektů, ředitelé škol, administrativní vedoucí nemocnice. Workshop bude na téma humanitární a rozvojová pomoc. Definice, rozdíly, spojitosti, aby se orientovali v základních pojmech. 
• Také se musím pustit více do zpracováváni cílů praxe, na kterých jsem pracovala jen částečně a nezbylo na ně moc času.
• Ještě učím plavat jednoho z řidičů Caritas. Je moc šikovný a hlavně vděčný, takže je to učení jedna radost ;)

Dalších 14. dní v Ugandě

Za posledních čtrnáct dní se toho událo poměrně hodně.
Přeletěl k nám ředitel Arcidiecézní Charity Praha s asistentem, také vedoucí Rozvojového střediska a vedoucí zahraničního oddělení. Byla to moc příjemná návštěva a zpestření. Děti na základní škole v Kitule se během cca dvou hodin pod mým vedením a vedením jednoho z učitelů naučily písničku "Ráno, celý den andělé nademnou bdí." A opravdu mi přišly jako malí andílci. A české písničky v ugandském prostředí měly úspěch.
S dětmi v P4 často praktikuji školu hrou a rozděluji je do skupin a závodí, kdo dříve splní zadaný úkol či aktivitu. Tento týden jsem jim slíbila odměnu, tak jsem jim koupila voskovky, které jsme rovnou použily při výtvarné výchově ve středu. Děti jsou moc šikovné a moc se mi líbí jejich fantazie při tvoření a kreslení obrázků. Stále si pobrukují a zpívají české písničky a to umí jen dvě.
Také jsem tvořila čtyři obrázky s počasím pro děti z Nursery - něco jako naše školka/předškoláci. Jejich třída je součástí základní školy.
Byla jsem navštívit svoji adoptovanou holčičku na ostrově Buwuma. Jela jsem tam se sociálními pracovníky, když jeli platit školní poplatky a dávali dětem školní pomůcky (sešity...). Byl to dost silný zážitek, navštívili jsme její rodinu. Maminka jí umřela, tatínek je těžce nemocný a stará se o ni babička. Má to holčička dost těžké. A v některých školách v Ugandě se děti fyzicky trestají a to je i případ školy, kam chodí. Jsem si vědoma, že některé věci změnit nedokáži, ale co je v mích silách se pokusím udělat... modlit se za ni a dále ji podporovat při studiích. Jo holky spolubydlící moje, dala jsem ji svoje přívěšky, které jsem od vás dostala do Ugandy. Modrý křížek a vyřezanou holubičku - Ducha svatého.

Nanteza Teddy - moje adoptovaná holčička.

Jinak mi moc děkoval koordinátor sociálních pracovníků, že jsem ji navštívila, že je rád. Což byla ještě větší podsta pro mne, že mi to zprostředkovali a dovolili.
Na Buwumě jsem se na chvíli ujala dětí v Nursery, protože učitel šel řešit věci ohledně projektu se sociálními pracovníky. Bylo to výborné. Děti krásně opakovaly, co jsem jím říkala a učila je. Projely jsme abecedu, počítání do deseti, prsty na rukou, barvy a jednoduché slovíčka jako: dům, pomeranč, ryba, deštník a další. Dokonce mi právě koordinátor sociálních pracovníků říkal, že se mu to moc líbilo a jestli bych nemohla jít do třídy Nursery, kde má své dítě, třeba jen na dvě hodiny, že by byl moc rád.
Tento týden mi holčiny kadeřnice na Malongwe Technical Institutu udělaly copánky po celé hlavě, přikládám fotku.

Výuka na obou školách je v plném proudu. Na základní škole v Kitule máme dvě těhotné učitelky. A na Malongwe mají tři učitelky malé děti. Srší to zde mládím a aktivitou.
Už to budou tři měsíce, co tu jsem. Neuvěřitelně to zde utíká, ale je to nádhera i přes některé těžké chvíle. Jsem za tu možnost a zkušenost být tady moc ráda.
Pořád něco dělám. Teď se snažím pročítat literaturu ke kvalitativnímu výzkumu, aby to mělo tu správnou hodnotu a smysl. Aby to tedy byl kvalitní kvalititativní výzkum podložený kvalitní literaturou, se správným přístupem a postupem tazatele. Abych mohla jít do terénu zodpovědně připravená a dostatečně se orientovala v literatuře a teoriích. A na základě toho se snažím tvořit otázky - vytvářet polostrukturované interview. Ta příprava zabere dost času, tak se modlím, aby to přineslo tížené plody. Uvidíme. Tak prosím o modlitby a držení palců, tedy pěstí, jak by mne opravila Verča, moje spolubydlící na koleji v Olomouci.