Poděkování

V tento moment navzdory těžkým časům, které asi sem tam potakjí každého. (U mne to je hlavně kulturní šok, dále jsou to spálené nohy, uši, krk od malování kantýny na sluníčku a čichání barev, průjem a další.) Musím moc a moc poděkovat všem, co při mne stojí ;) Říkala jsem si, proč nepoděkovat veřejně...?
Je užasné vidět a cítit poporu. Od blízkých z domova, spirituála a vedoucí mise. Lidí tady kolem mne, lidí doma. Díky všem, kteří se za mne modlí nebo kdy modlili. Věřím, že je to jedna z moc důležitých věci.
Když si mne vzal na svá bedra spirituál, tak mi řekl, že největší věc, kterou pro mne může udělat je, že se za mne bude modlit. Že díky modlitbě se šíří LÁSKA mezi nás a do celého světa. Dle mé zkušenosti je to tak a často se o ní opírám ;)
Tím nechci říct, že modlitba je vše, ale je fajn se do ní čas od času ponořit, zamyslet se nad věcmi jiným způsobem, rozjímat.
Jinak dny jsou zde pro mne moc intenzivní a každý den je moc silným zážitkem. Dnes končíme s kantýnou s jedním studentem z Malongwe Technicel Institutu - Tefrem Bukenyou. Příští týden budu psát zase nějaké reporty z nemocnice, podívám se na ambulanci a dospělé oddělení. Nyní je zde hodně moc případů malárie, jelikož dost prši, hlavně v noci, přes den ani ne, to bych nebyla tak spálená. A za 14. dní začíná druhý semestr na Malongwe a o týden později na základní škole v Kitule.