Dalších 14. dní v Ugandě

Za posledních čtrnáct dní se toho událo poměrně hodně.
Přeletěl k nám ředitel Arcidiecézní Charity Praha s asistentem, také vedoucí Rozvojového střediska a vedoucí zahraničního oddělení. Byla to moc příjemná návštěva a zpestření. Děti na základní škole v Kitule se během cca dvou hodin pod mým vedením a vedením jednoho z učitelů naučily písničku "Ráno, celý den andělé nademnou bdí." A opravdu mi přišly jako malí andílci. A české písničky v ugandském prostředí měly úspěch.
S dětmi v P4 často praktikuji školu hrou a rozděluji je do skupin a závodí, kdo dříve splní zadaný úkol či aktivitu. Tento týden jsem jim slíbila odměnu, tak jsem jim koupila voskovky, které jsme rovnou použily při výtvarné výchově ve středu. Děti jsou moc šikovné a moc se mi líbí jejich fantazie při tvoření a kreslení obrázků. Stále si pobrukují a zpívají české písničky a to umí jen dvě.
Také jsem tvořila čtyři obrázky s počasím pro děti z Nursery - něco jako naše školka/předškoláci. Jejich třída je součástí základní školy.
Byla jsem navštívit svoji adoptovanou holčičku na ostrově Buwuma. Jela jsem tam se sociálními pracovníky, když jeli platit školní poplatky a dávali dětem školní pomůcky (sešity...). Byl to dost silný zážitek, navštívili jsme její rodinu. Maminka jí umřela, tatínek je těžce nemocný a stará se o ni babička. Má to holčička dost těžké. A v některých školách v Ugandě se děti fyzicky trestají a to je i případ školy, kam chodí. Jsem si vědoma, že některé věci změnit nedokáži, ale co je v mích silách se pokusím udělat... modlit se za ni a dále ji podporovat při studiích. Jo holky spolubydlící moje, dala jsem ji svoje přívěšky, které jsem od vás dostala do Ugandy. Modrý křížek a vyřezanou holubičku - Ducha svatého.

Nanteza Teddy - moje adoptovaná holčička.

Jinak mi moc děkoval koordinátor sociálních pracovníků, že jsem ji navštívila, že je rád. Což byla ještě větší podsta pro mne, že mi to zprostředkovali a dovolili.
Na Buwumě jsem se na chvíli ujala dětí v Nursery, protože učitel šel řešit věci ohledně projektu se sociálními pracovníky. Bylo to výborné. Děti krásně opakovaly, co jsem jím říkala a učila je. Projely jsme abecedu, počítání do deseti, prsty na rukou, barvy a jednoduché slovíčka jako: dům, pomeranč, ryba, deštník a další. Dokonce mi právě koordinátor sociálních pracovníků říkal, že se mu to moc líbilo a jestli bych nemohla jít do třídy Nursery, kde má své dítě, třeba jen na dvě hodiny, že by byl moc rád.
Tento týden mi holčiny kadeřnice na Malongwe Technical Institutu udělaly copánky po celé hlavě, přikládám fotku.

Výuka na obou školách je v plném proudu. Na základní škole v Kitule máme dvě těhotné učitelky. A na Malongwe mají tři učitelky malé děti. Srší to zde mládím a aktivitou.
Už to budou tři měsíce, co tu jsem. Neuvěřitelně to zde utíká, ale je to nádhera i přes některé těžké chvíle. Jsem za tu možnost a zkušenost být tady moc ráda.
Pořád něco dělám. Teď se snažím pročítat literaturu ke kvalitativnímu výzkumu, aby to mělo tu správnou hodnotu a smysl. Aby to tedy byl kvalitní kvalititativní výzkum podložený kvalitní literaturou, se správným přístupem a postupem tazatele. Abych mohla jít do terénu zodpovědně připravená a dostatečně se orientovala v literatuře a teoriích. A na základě toho se snažím tvořit otázky - vytvářet polostrukturované interview. Ta příprava zabere dost času, tak se modlím, aby to přineslo tížené plody. Uvidíme. Tak prosím o modlitby a držení palců, tedy pěstí, jak by mne opravila Verča, moje spolubydlící na koleji v Olomouci.