Tohle je můj první blog, tak jsem zvědavá nakolik ho budu používat a jak moc sem budou chodit návštěvníci...
Je to zvláštní pocit, zítra letět relativně do neznáma. Těším se na nové zkušenosti a zároveń v tuto chvíli, jsem prostě pořád doma užívám si poslední domácí kávy. Venku je krásně, jsem příjemně unavená a to se musím ještě sbalit.
Myslím, že ten můj odlet daleko více prožívají lidé okolo mne a já si to ani moc neuvědomuji...prostě jedu :)
Tak se asi půjdu konečně sbalit a dodělat poslední povinnosti.
Na net v Ugandě se asi podle všech předpokladů dostanu cca dvakrát za měsíc, což není moc. Tak uvidím, jak často sem budu schopná hodit nějaký ten příspěvek. Možná dodatečně doházím info o tom, co se dělo v posledním měsíci.
Romi, budu na tě myslet! Ať cesta splní svůj cíl:)
OdpovědětVymazatLeňa
Romi, tak ať se úspěšně zvládneš sbalit, ať se Ti nepodaří zapomenout něco důležitého a ať tam jedeš přesně v takové pohodě, v jaké si teďka ;-) Fandí Ti celý náš pokoj a budeme na Tebe myslet až budeš na cestě ;-) Měj se krásně a ať Ti Pán žehná - opatruj se nám :-) Monča
OdpovědětVymazatDíky moc...jsem moc ráda. Jste holky úžasné ;)Já vám přeji hodně štěstí ve všem, ve zkouškách ve škole i v životě ;)
OdpovědětVymazatAhoj Romanko,dnes jsem se od Janky J.dozvěděla o Tvém blogu. Celý jsem si ho pročetla, musím říct, že Tě obdivuji, stejně jako mnozí další.Tvá práce je velmi záslužná a je dobře,když Tě těší,děláš ji pak o to lépe.Přeju Ti ať Ti tvé nadšení vydrží. Píšeš si deník? Zdraví Tě Daniela z Brna (od Honzy a Janky J.)
OdpovědětVymazatAhoj Danielo :) díky za podporu. Deník si vedu ;)
OdpovědětVymazat