Velikonoce

Pomalu, ale jistě se blíží závěr doby postní a budou tu Velikonoce. Jsem zvědavá, jak to bude probíhat :) Tato neděle byla palmová a bylo to moc pěkné. Je zvláštní, jak jsou vidět mezi místními lidmi rozdíly. Už většinou podle výrazu se dá poznat, jestli je člověk hodný a vstřícný či ne. Uganďané jsou většinou takoví smíšci, veselí, hodní, přátelští... a jsou hodně přímí a jasní, to mi hodně sedí a líbí se mi to ;)
Předchozí dny jsem hodně trávila kolem nemocnice. Ve čtvrtek jsem po vyučování na Kitule vzala devítiletou Sausiu Mutoni z P4 do nemocnice, měla nějakou infekci v prstu a bylo to čím dál tím horší. V nemocnici ji udělali testy a má malárii, takže vyfasovala tři druhy léků (antibiotika na prst, antimalarika a iboprufen na bolesti) s náročným dávkováním. Doufám, že se poctivě léčí, dnes by měla jít na kontrolu do nemocnice.
Jinak jsem teď hodně zaměřená na Malnutrici, s kterou se tady můžu setkat v celku hodně často. V pátek přijali na oddělení šest nových případů Malnutrice...tak se tomu budu asi více věnovat (teorii, statistikám) a budu z toho psát nějaký výstup. Na tom jsme se domluvily s vedoucí mise a taky budu psát spoustu dalších věcí o sociálním systému, projektech... mimo jiné záležitosti, které souvisí i s naplňováním cílů zahraniční praxe ;)
V pátek jsem byla na Mateřském/těhotenském oddělení. Byla to zase síla. Od malička jsem moc nemusela krev... tady jsem měla možnost vidět evakuaci, po potratu dítěte a hlavně císařský řez. Poprvé v životě jsem byla na sále při nějakém zákroku...moc jsem to chtěla vidět celé, ale tělo mi to nedovolilo. Udělalo se mi špatně, tlak šel dolů a můžu být ráda, že jsem sebou nesekla na zem. Ale prý se na to dá zvyknout, tak se chci adaptovat a zvykat si...uvidím, jak mi to půjde příště ;) Já se nevzdávám :) Naštěstí, jsem odešla ze sálu...do místnosti, kde jsem se po zmátoření mohla podívat přes sklo na sál a viděla jsem ten moment, kdy vytahovali mimčo. To bylo nádherné :) Narodil se chlapeček 2,7 kg.

Sestra Sára po odchodu ze sálu váží a kontroluje narozeného chlapečka, který bude ještě proočkován.

Dále se teď motám kolem nemocniční kantýny, kterou budu pokreslovat a popisovat nápisy (název, sortiment kantýny)...sama jsem zvědavá, jak to dopadne. Už mi v hlavě naskakují nějaké vize, uvidíme, co z toho vznikne...pak vám sem hodím fotku ;)

Zhruba měsíc v divočině v Ugandě ;)

První měsíc se vrší do finále. Je moc těžké sdělit všechny dojmy a zážitky.
Uganda je prostě krásná země s nádhernými lidmi. To je můj názor po prvním měsíci zde. Teď prý má následovat druhá fáze "kulturního šoku" a má přijít opačný stav :) To jsem na to zvědavá, jak to budu u sebe reflektovat :)
Jak se mám? A co se dělo v posledním týdnu?
V pátek minulý týden jsem zavítala na pediatrické oddělení. Moc silný zážitek. Jsou zde děti do pěti let. Nejčastějšími nemocemi jsou malárie spojená s anémií, HIV, pneumonie, malnutrice (kwashiorkor, marasmus) opařeniny a popáleniny, nehody z dopravních prostředků (nejčastěji na boda boda). Kapacita oddělení je pro cca 42 dětí, s tím že děti sdílejí někdy jedno lůžko dohromady.
Zážitek to pro mne byl neskutečný hlavně díky jednomu zdravotníkovi z oddělení, Robertovi z Keni.

Robert z Keni v akci :)

 Vtáhl mne do dění okamžitě. Odměřovala jsem sirupy, podávala léky, poprvé jsem pracovala s injekční stříkačkou a podávala léky dětem kanilou. Ukázal mi na oddělení dítě, které má malnutrici typu Marasmus. Byla to síla, vidět dítě v takovém stavu na vlastní oči. Nízká váha, vystouplé žebra, stařecký obličej, tělo kost a kůže, žádné svaly, splasknutý zadeček. Když jsem se o tom učila ve škole, nenapadlo mne, že bych to mohla někdy vidět na vlastní oči!
Setkávám se zde s těžkými věcmi, ale uvědomuji si, že pozemský život je pomíjivý už delší dobu. Díky tomu, to o dost lépe vstřebávám a také díky víře ;) Protože v Bohu je život věčný a dostává uplně jiných rozměrů :)
Dalším silným momentem bylo vidět moc pěkného tatínka se synem. Oba jsou HIV pozitivní a maminka také. Přikládám fotku.

Dnes (13.4.) jsem si malého chlapečka chovala a povídala si s jeho maminkou. Krásná a jedinečná rodina.

Chlapeček je to opravdu malinký a vyzáblý, což je spojeno s oslabením celého organismu z HIV.
Pediatrické oddělení mi učarovalo a od minulého pátku jsem tam byla každý den aspoň na otočku.
Jinak jsem dnes trávila den známkováním a hodnocením studentů, jak na Malongwe, tak v Kitule. Ještě zítra musím jít oznámkovat P3 z craft (výtvarky). Jedna z nejtěžších věcí - známkovat výtvarku, všechny děti se snaží a obrázky jsou prostě krásné :) takže bych dávala všem nejraději 80-100% a to prý nemůžu...njn

Čauky,
dnes to bude i s háčky a čárkami :)
Mám se moc dobře;) Dnes jsem se z Malongwe, kde jsem byla sama se zvířátky, přestěhovala do Buikwe. Tak jsem na blízku vedoucím projektu. Mám dokonce klasickou sprchu, záchod a dokonce ledničku. Nadstandartní luxus, abych z toho nezpychla :) A můžu se věnovat i nemocnici a plánovat kreslení stěn v areálu nemocnice.
Abyste měli ponětí co dělám, tak tento týden jsem učila angličtinu v P3 a P4.Také jsem učila výtvarku v P4. Bylo to naprosto skvělé, děcka jsou bezprostřední, tvořiví, originální... Cestou z Kituly do Malongwe, mne doprovázely a běžely za mnou, když jsem jela na kole (cca 15-20 dětí z P3 a P4), užasný zážitek :)) A minulý týden se mnou šlo kousek cesty do Malongwe z Kituly 7 dětí z nursery a P1. Byla to sranda, držela jsem za ruce čtyři děti a ty se ještě dohadovaly, že se nechtějí o mne navzájem dělit. Trochu jsem je usměrnila, ale byly zlaté.

Na Kitule s dětmi z Nursery (školky)

Na Malongwe jsem připravovala test z angličtiny.Snažila jsem se studenty, co nejlépe připravit. Doufám, že to zvládnou. Jsou mezi nimi veliké rozdíly (ve znalostech angličtiny). No a počítače jsou v celku sranda, mají je teprve od tohoto semestru, takže cca tři měsíce. Učím je práci v Microsoft officech, vytváření složek a ukládání souborů. Příští týden mají studenti testy a zkoušky z odborných předmětů a už jim končí první letošní trisemestr. Na základce v Kitule bude výuka ještě dva týdny a pak budou také končit. Ale jenom na měsíc, pak začíná další trisemestr. Možná pojedu do Gulu v tom volnu, což je na severu Ugandy. Podívat se jak tam fungují projekty, po těžkých časech z minulosti, které tam zažily. Nebo budu pomáhat s assesmenty kolem komunitního plánováni. Ještě uvidím... A pak zase do škol :)
No a pátky začínám trávit v nemocnici. Minulý pátek jsem byla se sestrou Nakadu, která má na starosti HIV pozitivní matky, které porodily HIV negativní děti. Dává jim sirup pro děti, který berou každý den až do 6. měsíců věku dítěte. S tímto sirupem mohou kojit a dítě se nenakazí. V 6. měsících jde dítě na test, pak do 9. měsíce bere jiné léky, následuje další HIV test. A poslední test probíhá v 18. měsících pokud je HIV negativní, je dítě vyřazeno z evidence a považováno za zdravé.
Se sestrou Nakadu jsem byla v nemocnici, když dávala pokyny a sirup matce v nemocnici. A odpoledne jsme navštívily čtyři rodiny. Bylo to hodně dobré, užasná zkušenost. Chtěla jsem sem nahrát fotku sestry Nakadů, ale nějak to zlobí.
Píšu pravidelně reporty s fotkami pro Arcidiecézní Charitu Praha, budou asi na jejich stránkách. A dokonce mám napsaný a odeslaný příběh s fotkou do Sochy příběhu, ještě čekám na zpětnou vazbu :))
Jinak taťko, Miško a dědo, jestli chcete, můžete přijet. S ubytováním by se to nějak udělalo, mluvila jsem o tom s vedoucí mise a v poho ;) To platí i pro Kamču a Káťu s Honzíkem :) Akorát to chce dát vědět, aby se mi sem nenahrnulo moc lidí naráz. Teda pokud váš zájem stále trvá a jsou finance :)
Mějte se krásně, zdravím z Ugandy :)