Poslední den v Ugandě

Cestování s mým taťkou a ségrou bylo naprosto super. Procestovali jsme pořádný kus Ugandy, viděli krásné místa. Byl to zážitek k nezaplacení.
A nachýlil se čas loučení...jak v mé jedné oblíbené písničce Přicházíme a Odcházíme... A o tom je celý život. Důležité je, co si odnášíme. Já si odnáším neuvěřitelné množství zážitků a zkušeností. Spoustu kontaktů a nových přátel, od kterých se mi těžko odjíždí!

Malá ochutnávka z cestování a loučení

Nádherná Uganda

Malárie je za mnou a v plné síle už začínám druhý týden...
Minulý týden jsem uzavírala výuku na Technickém učilišti Sv. Karla Lwangy a více méně i na základní škole Sv. Jana Nepomuckého v Kitule.
Učila jsem jednoho kamaráda pracovat na počítači a navštívila jeho rodinu. Bylo to moc obohacující. Má krásnou přítelkyni a úplně úžasné miminko, které jsem včera koupala. A s jeho přítelkyní jsme připravovali večeři. Bylo to moc fajn. Je to nádherná ugandská rodina.
Stále se mne všichni ptají, kdy se vrátím a zda zde budu pracovat...? Čím dál tím více se mi chce, někam schovat a zůstat zde :) Ale vrátit bych se sem vážně moc chtěla, protože je to úžasné prostředí a lidé. Mají náročný tvrdý život a zároveň moc krásný. Uganda je neuvěřitelně nádherná, přátelská a milá země plná krásných lidí. Hodně Afričanů by si mne chtělo nejlépe hned vzít, ale i Evropané se kterými se zde setkávám. Njn je to trošku sranda. Ale má to své výhody, učí mne to tvrdě říkat NE. Ne nejdu s Tebou na rande / na výlet, Ne na rodinu nespěchám, Ne do manželství se neženu. Nejdříve musím dokončit školu... :)
Včera jsem jela místním Mattatu autobusem z Kampaly do Buikwe a jela jsem s jedním ze svých studentů. Bylo to moc fajn, chválil výuku. Což jsem od něj zrovna moc nečekala, je to student, který se nebojí říkat věci na rovinu a na tvrdo. Je bystrý, ale moc se mu nechtělo pracovat v hodinách. Tak mne včera mile překvapil :)
Jinak dnes přiletí moje segruška Míša a taťka. Jsem moc zvědavá, jak se jim zde bude líbit a co na to budou říkat. Chci jim ukázat prostředí, kde jsem dennodenně působila a učila. Ukázat oblíbená místa v Jinji, Buwumu, útesy v Busagasi. A pak budeme asi cestovat po Ugandě.

Rafty, Malárie

V poslední době se mi nechtělo nic psát a jen tak být.
Dalších čtrnáct dní bylo moc pěkných, chodila jsem do škol, učila, trávila čas se svojí spolubydlící, holkami doktorkami a dobrovolníky. Byli jsme na výletě v Mabira forestu, v Jinji. Tento víkend jsme byli na raftech. Úžasný zážitek raftování na Nilu. Jedinečné a neopakovatelné. Pořádně jsme si to užili, příjemná změna a psychohygiena. Úplné vypnutí a odpočinek. V neděli jsme byli pozváni od nových dobrovolníků mediků v nemocnici na bramboráky, což bylo také moc fajn. Rafty tvrořila posátka pěti dobrovolníku z ČR dále naše vznešená a skvělá doktorka Barča ze Slovenska, Sierra a Luke z USA, jedna slečana z Německa a náš průvodce a kormydelník Ibrahim jinak zvaný Zebra z Ugany, který se před několika dny vrátil z Keni.

Odvážlivci. Nevědí do čeho jdou...

No a tady jedna z prvních peřejí a už jsou všichni ve vodě :)

Ale rychle se otřepali. Chopili se toho se ctí
a dále neohroženě sjíždějí světoznámý NIL.

Po krásném víkendu přišela Malárie
V pondělí ráno jsem učila v Malongwe angličtinu, došla jsem na Kitulu a začalo se mi pomalu a jistě dělat špatně. No každopádně jsem chtěla odučit angličtinu v P4. Ale bylo to čím dál tím horší. Po hodině jsem si zavolala odvoz, místní boda boda. A v nemocnici si nechala dělat testy na Malárii, první byl negativní, při druhém našli dva parazity. Šla jsem za Zuzkou doktorkou na General ward. Zuzka je ze Slovenska a jsme dobré kamarádky. Ta mi předepsala Coarten lék na Malárii. Měla jsem typické příznaky, neměla jsem chuť k jídlu, vysokou teplotu, zimnici, slabost. Teplota se postupně zvyšovala až na 42, což jsem nikdy neměla. A to jsem celou dobu brala Paralen 500 po šesti hodinách na snížení teploty a přesto jsem teplotu měla hodně vysokou a dlouhou dobu. Většinou když jsem nemocná teplotu nemívám, ale Malárie je Malárie :) Dostala jsem silný vodnatý průjem a stále lítala na záchod a první noc mi přišla každá hodina dlouhá, jak celá noc. Stále jsem hodně spala a hodně spím. Druhá noc už byla lepší. Teď se snažím něco málo jíst, pít, protože jsem dehydratovaná. A odpočívat. Moc pěkně se o mne stará moje spolubydlící Míša a holky doktorky, které za mnou každý den chodí na návštěvu a vaří mi výborné zeleninové polévky, kterým, i přesto že nemám moc chuť k jídlu, nelze odolat. A Miška kvůli mne začala také vařit. Tak se o mne všichni moc hezky starají. Myslím, že budu ještě raději pár dní ležet, abych to nepodcenila a pořádně si odpočinula.